Druhý den extraligového dvojkola očima fanouška.
V dvojkole v Praze má Slavoj Poruba v neděli určitě „přijatelnějšího“ soupeře než v sobotu s Novoborským. Ale bacha, není to v žádném případě o moc slabší soupeř! (ostatně kdo v extralize je slabší soupeř?).
Ale jsme plni optimismu, nálada bojová. Po krásné výhře Baníku se Spartou na Letné, jsme plni optimismu a věříme si! Z Prahy si musíme odvézt tři body! Ostatně, boss Petr Dostál, sledující nás bedlivě z Peru, by nám to po návratu vytmavil!
(Lehká polemika s Lubošem Zimniokem, kdy komentoval v článku 3.11., že Nový Bor si bez větších problémů poradil se Slavojem Poruba . No Luboši, ani náhodou „bez problému“…. To je právě pohled „zpoza počítače“ v teple domova a hlášky +2,5 atd. Při analýzách po partiích, kterých jsem byl svědkem, by jsi se divil!.
No aby se zápas vyhrál je třeba možná triviální věc sejít se v plném počtu v hrací místnosti a to tak, aby kapitán mohl dle pravidel nahlásit sestavu 15 minut před zahájením zápasu. Jako brnkačka? No třebas v sobotu to Aleš, coby kapitán, stihl minutu před limitem ! A to navíc nevěděl, zda Poláci přijdou včas a Péťa Velička uvízl v zácpě…(no horor, je fakt super dělat kapitána 🙂 ).
Aleš se svým poctivým přístupem, má vytištěné spojení s hotelu Giovanny, kde je větší část hráčů ubytována, a vyhlásí abychom to stihli, sraz v 8.45 v recepci. Jasně! Ovšem, je 8.45 a kromě mě a Aleše tady není nikdo. Klasika. Aleš zoufale volá, ale bych to zkrátil, do metra dobíháme „o prsa vietnamské dívky“. Ale to není vše. Když konečně přes půlku Prahy vystoupíme z metra a zde máme přestup na bus tak zjišťujeme, že „indiáni vytrhali koleje“! Resp. pokládají se nové pro tramvaje, vše rozkopáno a o zastávce busu nemáme zdání. Naštěstí, jedna místní holčina vytahuje mobil a docela přesně ukazuje směr, kde má být přeložená zastávka. Jenže to už vidíme, že bus je na křižovatce a i s bágly běžíme co to dá! (další zpoždění by bylo fatální!). No první „časovku“ jsme přežili, uf, uf. Následuje cca půlkilometrový pochod a další rozpaky. Nakonec v časovém limitu skutečně hrací místnost nacházíme, ale je to fakt „bludiště“.
Úleva a žertujeme. Třebas, Víťa Rašík mi vrací zapůjčený dres Slavoje Poruba s tím, že je pověrčivý a dneska si ho neoblíkne. Samozřejmě , že má i jinou propisku pro zapisování partie. Nahrál si na smeč! Tak to jsme zvědaví, v jakém tričku budeš hrát v 10 kole a zda máš tolik propisek! …:-).
K vlastnímu zápasu. Opět není mým cílem rozebírat jednotlivé partie, na to ostatně nemám a ani kluci, jak jsem to dělal kdysi s Labortechem, kdy jsem je uprosil, aby si našli čas a okomentovali mi svoje partie. Ale každý si je umí najít.
Jde mi spíše o „zákulisí“ a neb, co ze zápisu partie a časomíry nevyčtete.
Na první fošně celkem rychlá remíz. Druhá asi nejkrásnější partie zápasu. Docela se bojíme, že Peter Michalík Nasuta Gregorze „přejede“. Ovšem je to taková partie ala partie Jirky Kočiščáka s Lukášem Klímou, bordel na šachovnici a nikdo neví jak to vlastně stojí. Partie na rozbory na dlouhý podzimní večery. Když se pak Michalíka ptám, jak to viděl usmál se: Hodili jsme to pak při analýze do stroje. A měl jsem tam nějaké šance na výhru. Stroj mi říkal, že se mám vydat králem dopředu a měl bych vyhrát. Ale upřímně, na tohle fakt nemám hořký úsměv. Navíc, hrálo se to dost hlavně ze strany Nasuta, v časovce.
No Robert Cvek – Černoušek. Asi rozhodující pro vítězství v zápase. Asi tak Robert s černýma šel do zápasu s tím, že bude spokojen co nejdříve s remízou, ale….. dost paradox, on ji nechtěl nabídnout a Černošek se jaksi už pak v horší pozici (kdy by to udělal asi by to Robert vzal!), „styděl“ nabídnout. Na chvíli jak Aleš tak já se jdeme „potulovat“ po okolí, ostatně je spousty času, partie se lámou až později. Přicházíme do hrací místnosti a koukáme, že na čtvrté už nikdo nehraje. Aha remíz. A obrovské překvapení, vedeme 1:0! Bingo!
Víťa Rašík – Kourousis: Víťa je evidentně poněkud rozhozen ze sobotní prohry s Tadeášem (znovu Luboši, ano T.K. to hrál moc dobře, ale Víťa tam měl určité možnosti, byť popravdě se muselo hrát hodně přesně, Víťa tu možnost viděl, ale dal přednost jinému plánu, kde bohužel neviděl zdrcující kombinaci – kterou jsem mimochodem viděl i já :-). Caro-Can, jak se poté ukázalo při analýze, oba tu variantu moc dobře znají. „Optický defekt“, že bílý má čtyři floky proti třem na dámském křídle je naprosto vyváženo souhrou černých figur a problémy s vývinem bílého dámského křídla. Remíz byla férová. Ríša Biolek, který „vytáhl“ Čigorina, ale má problémy, ale celkem v „suchém tričku“ to ustojí. Kempinsky Robert na třetí ovšem velice svižně rozebere černou pozici. Paráda, vedeme o dva body, výhra je na dosah!
Hm…Péťa Hába s Bernáškem hraje hodně dobře alespoň to tak s Alešem hodnotíme. Doufáme v další, rozhodující bod. (Ono totiž Včelda stojí poněkud podezřele…). No jo, stačí jedna nepozornost – a najednou jde bílému o „život“.
Místo, abychom se přesunuli na oběd a slavili tři body, nastává těžký a dlouhý boj.
Jak Rýdl tak Bernášek vědí, že jen jejich vítězství má šanci vybojovat „již ztracený zápas“. A fakt bojují. Ale i oba Péťové. Docela nervy, ale je to tam, tři body se vezeme do Ostravy Poruby!
Co dodat?
Byl to krásný šachový víkend. Opět jsem žasl, jak jsou šachy krásné, ale neuvěřitelně náročné. Co všechno ti kluci vidí, to by „šachanisté“ z pralesní ligy žasneme! Spousty nejen šachových zážitků.
Už se těším na další kola, hraje se tentokrát v Porubě. A lidi Porubáci, Ostraváci, přijďte se podívat. Je fakt škoda, že na takové zápasy chodí tak málo fanoušků. Vlastně moc to nechápu. Možná v neděli, to se hrají i jiné soutěže, ale v sobotu?
(No jo, když manželka chce aby se jelo na chatu nebo makalo doma, že? 🙂
Šachu zdar!
Jirka