Ve dnech 26. 7. – 28. 7. 2019 jsem se já (tudíž Vašek Židek) s Richardem Kudlou zúčastnili turnaje Open Detva 2019. Detva je zapadlé okresní městečko někde u Zvolena, o jehož existenci jsem do konání tohoto turnaje neměl sebemenší šajn. O tom, jak moc je zapadlé svědčí fakt, že hlavní informace o Detvě na stránce mapy.cz je ta, že v roce 1786 zde Ján Vagač založil manufakturu na výrobu brynzy. Bomba.
Systém turnaje
Celý turnaj (který se normálně započítával do FIDE v klasickém šachu) se vešel do tří dnů. Na partii má každý hráč dvě hodiny a za tah nedostane žádný přídavek. To je hodně důležité mít na mysli až budete koukat na diagramy. V pátek se stihlo slavnostní zahájení a dvě kola turnaje, v sobotu, to byl největší masakr, tři kola a v neděli poslední dvě kola, vyhlášení a hurá domů. Dohromady 7 kol a pouze 1 den dovolené v práci. V turnaji platilo pravidlo z šachového středověku, kdy turnajům vládly analogové hodiny, že při posledních 5-ti minutách hráč nemusí zapisovat do partiáře tahy.
Navíc se turnaj hrál tzv. urychleným švýcarem, kdy hráči z první poloviny startovního pole dostanou fiktivní bod. To má za důsledek to, že hráči s velkým výkonnostním rozdílem se příliš nepotkají. Jenže normálně ta silnější půlka o ten bod přijde až po 2-3 kole, tady o něj přišla hned po prvním, což pořadatelé trochu nezvládli, protože to mělo technicky za následek jen to, že se prohodilo 1. a 2. kolo. Tak například já jsem potkal v prvním kole hráče s elem 1870, v druhém kole měl 1610.
Proč musíme na takový turnaj jezdit do zahraničí?
To je velice dobrá otázka! V Rakousku, Německu či Slovensku jsou podobné turnaje běžné, zřejmě tam lidé lépe chápou cenu času a dovolené. To není nic proti klasickým turnajům, jejich sportovní hodnota je mnohem vyšší (však to uvidíte v diagramech, těch neuvěřitelných hrubek bude fakt hodně), ale moc nechápu, že se o podobný formát nikdo u nás nepokouší. Jestli klasický 9-ti denní turnaj je šachová dovolená, tohle je třídenní intenzivní šachová dřina. Vstát, posnídat, připravit se, jít na partii. Lehký oběd, lehká příprava, těžká partie… a tak pořád dokola. Ale mě se to líbí.
Den první
Po pohodové cestě, registraci a ubytování v hotelu, který mohl bez jakékoliv úpravy posloužit jako kulisa pro film ze 70-tých let, jsme šli na partie. Turnaj asi oproti minulým ročníkům přišel o část sponzorů, protože zatímco v letech minulých zde hrálo dost titulovaných hráčů, letos jsem byl třetí nasazený (s elem 2181) a Richard osmý (2067) z celkového počtu 92 šachistů. Na to věru nejsem zvyklý :-).
Mě se první dvě kola povedla a bez komplikací jsem vyhrál, ovšem Richard v prvním kole chytl velice urputného soupeře, který bílými hrál naprosto nekompromisně…na remízu:-) – a uspěl. Druhé kolo si Richard vynahradil a vyhrál v miniatuře.
Den druhý
Druhý den byli v plánu tři partie, což v extrémním případě mohlo znamenat 12 hodin za šachovnicí. Řekl jsem si, že to je velice nepravděpodobné a že se to nemůže nikomu stát a tak mě karma ztrestala víc jak 11-ti hodinovou dávkou. Hned třetí kolo bylo výživné. V oboustranné blicce jsem nastavil figuru, ovšem soupeř to hrál neopatrně až se dostal do pozice na diagramu…
Ještě se vrátím k soupeřově hrubce. Před turnajem jsem si říkal, že to bude v pohodě nějaká ta občasná blicka na konci partie. Jenže mi nedošlo, že je velký rozdíl mezi občasným zablicáním v oddíle a mlácením do hodin po čtyřech hodinách hraní, navíc pod vlivem důležitosti partie.
Ve čtvrtém kole jsem odehrál svou nejzamotanější partii v turnaji. Navíc jsme opět hráli skoro 4 hodiny.
V pátém kole jsme byli poslední dva stoprocentní a tak jsem si zahrál o průběžné vedení. Navíc to byl 15-tý klučina s elem přes 2200 a již třetí partie toho dne. Soupeře jsem černými zaskočil a stál jsem trošilinečku lépe. Místo abych přijal nabízenou remízu, tak jsme se zas mordovali 3,5 hodiny- a stejně remíza. Po dohrání jsem byl tak vyřízený, že jsem měl problém vypít jedno malé pivo.
Richard toho dne uhrál taky 2,5/3, ale zvolil mnohem úspornější strategii než já. V třetím kole sehrál asi svoji nejpovedenější partii.
Po korektní remíze ve 4. kole dostal Richard v 5. kole soupeře, kterého jsem kolo předtím porazil. Ten byl z naší partie tak unavený, že nekladl velký odpor.
Den poslední
V neděli ráno jsme zažili nejpovedenější kolo, oba výhry v čistém triku. Ta Richardova „stála“ zato.
Před posledním kolem jsem s výkonem 5,5/6 dělil první až druhé místo společně s prvním nasazeným FM Motúzem, Richard měl 5/6 a dělil 3-4 místo s Kolesárem a tak bylo jasné, že tyto dva hráče potkáme. Tak jako ve všech předešlých kolech, i tentokrát Richard dohrál dřív než já.
Já jsem si v posledním kole zahrál o první místo s prvním nasazeným FM Karolem Motúzem a byla z toho nejdelší partie dne, když jsem se vzdával, měl jsem 9 vteřin, soupeř asi 100.
A jak to dopadlo
Richard útokem zezadu získal 6/7 a samostatné 2. místo, já prohrou a špatným pomocným hodnocením (což je trošku zarážející, nicméně buchholz v tak krátkém turnaji je ruleta) jsem vypadl z bedny a skončil 4. Takže pro Richarda velice pěkný úspěch, pro mě trošku zklamání po průběhu turnaje. Škoda, že se v turnaji nevypisovala odměna pro největšího bojovníka turnaje (stejně jako na Tour de France, kterou během turnaje všichni Slováci hltali), protože pravděpodobně jsem za šachovnicí strávil nejvíc času.
Nicméně oba jsme si dobře zahráli, vydělali nějaké ty éčka, připsali nějaké drobné do ELA, takže všechno dobrý 🙂. Doufám, že příští rok nás pojede buď sem, nebo na podobný turnaj u bratrů Slováků, z oddílu víc.