Šachová neděle v Porubě a celkové zhodnocení sezony

Zápas začal jako mnohé jiné. A taky jako mnohé jiné skončil, ale popořadě. Mým příchodem v 9:05 se nebudeme zabývat a raději přejdeme rovnou k věci.

Začněmež zápasem krajské soutěže. Náš „D“ tým (interpretaci tohoto písmenka nechám čtenáři jako domácí jazykové cvičení) přivítal Nový Jičín. Na zajištění vítězství v celé soutěži nám stačila remíza, takže k partiím bylo třeba přistoupit patřičně pasivně, aby nedošlo k nečekaným renoncům v podobě neremízových partií a tudíž ohrožení zisku trofeje.

Na zadních šachovnicích jsme plnili plán poctivě, většina z nás postavila nádherně zalezlé pozice, ovšem z prvních čtyř desek nemohl mít nezaujatý fanoušek defenzivního šachu radost. Pánové s elem přes 2000 do svých soupeřů nesoudně bušili a dokonce si lajznuli provádět i útoky.

Jako první skončil pan Potomák, kterému se podařilo přetlačit soupeře v sicilské, kdy za mně neobjasněných okolností ukořistil v zahájení pěšce na dámském křídle, a pak už jenom měnil figurky a tlačil ke slávě své dva spojené volňásky. 1:0.

Nerovnovážný stav zodpovědně vyrovnal Péťa Dostál. Ten v údajně lepší pozici otočil pořadí tahů a následně i oči v sloup. Naopak partii se mu už otočit nepodařilo a docela rychle kapituloval – 1:1.

Další útočník, Lukáš Klíma, svého soupeře sevřel už v zahájení a zhruba od patnáctého tahu partie spěla k nevyhnutelnému konci. Lukášův mlýnek na šachové dřevo mlel dle očekávání přesně a další bod zůstal v budově Armády spásy (kde hrajeme). Pochvalu zaslouží oba aktéři, jak Lukáš za prokázaný skill, tak jeho soupeř za ukázkově proremízový přístup k partii. 2:1.

Potom zvítězil David. Celou partii odehrál jako zosobněná zkušenost a nepřitížilo se mu, ani když nás náhle opustil kapitán Péťa a zanechal mu v rukou kapitánskou propisku (tu propisku jsem si samozřejmě vymyslel, v našem oddíle se kradou propisky stejně jako v jakýchkoliv jiných slušných společnostech. Naopak ten nenadálý odchod ne, protože jel hodit uprchlíky z Frýdku-Místku na vlak, zpátky do jejich okresu).

Sice to bylo 3:1, ale defenzivních šachů jsme si do této chvíle moc neužili. Tuto bilanci vylepšil Dominik, který statečně bránil v drakovi už od konce teorie (pokud tedy teorie vůbec někdy z jeho strany začala). Ve střední hře potom zkušeně obětoval dámu za věž a figuru a s pozdravem do Prešova začal míchat kvalitní beton. Soupeři se jej rozbít nepodařilo a nakonec mohl být za remízu asi ještě rád. 3,5:1,5.

Vítězný bod jsem musel přidat samozřejmě já. Ač jsem se docela snažil soupeře pěšce po pěšci dovést k vítězství a zachovat naději na požadovaných 4:4, ten se výhře houževnatě bránil. Po čtvrtém ztraceném obětovaném piónovi jsem se rozhodl, že když už má někdo utkání přisoudit punc rozhodného střetnutí, budu to já.

Zbývalo jen rozhodnout, se kterou svou psychologickou kličkou ze svého širokého arsenálu vyrukuji. Nastíním, že jsem vyloučil poloviční kobru, jíž používám velmi rád (úplná kobra soupeře uspí a pak udeří, moje vylepšená poloviční kobra soupeře jen uspí, aplikováno například v Losinách). Ani na týraného pejska nebyla vhodná chvíle (týraný pejsek – musíte vzbudit v soupeři lítost. Metodě dodáte na efektivitě děláním podivínských věcí, jako například mačkání prstů u rukou, hraní si s hodinkami nebo žužlání použitého kapesníku (ideálně pokud je kapesník každým rokem stejný, jen zašlejší). Jakmile je lítost aktivována, stačí, pokud se budete tvářit tak, že váš život za mnoho nestojí a tato partie je jen poslední kapka do studnice životních neúspěchů*. Kdo by se potom mohl naplno soustředit a neudělal chybu?).

*Spousta lidí plýtvá svým talentem a tento výraz neodkládá před partií ani po ní, čímž se zbytečně vysilují a navíc dělají soupeře do budoucna vůči týranému pejskovi imunnějším, což rozhodně není žádoucí.

Nakonec jsem vybral účinnou klasiku – tzv. lumíka. Nebudu popisovat veškeré komplexní úkony s tímto trikem spojené, ty si nechám do pozdější biografie sebraných partií a jiných thrillerů. Ve zkratce jde o to, že stupňujete diletantství a trapnost své hry, což vede soupeře k domnění, že si může dovolit úplně všechno. Poté pozici vyrovnáte (tady pozor – výhoda není žádoucí) a pak jen pomalým a pasivním potahováním grilujete, až mu dojde trpělivost a skočí z útesu sám. Tuto metodu taky někdy nazývám metodou Bartošové). Rád bych na konci této vsuvky podotknul, že všechny výše uvedené prvky vyžadují časovou tíseň, jinak jejich úspěšnost padá až na třetinu (s malým t).

Lumík samozřejmě zafungoval a já za pár minut pumpoval rukou v kuchyňce na znamení vítězství. 4,5:1,5.

Vidouc, že 4:4 už neuhrajeme, ukončil svou partii výhrou rovněž Jarda Čempel. Soupeř měl údajně možnost důstojně remizovat, leč tuto trestuhodně opomenul a nakonec opouštěl Ostravu odlehčen o celý bod.

Černý den všech remízářů posléze završila Dana Horáková. Celou partii se snažila ukázkově sušit, ale její soupeř neměl gentlemanské srdce ani pochopení pro poctivou obrannou práci a zápas ukončil čestným bodem pro skvadru z města klobouků a kruhových objezdů.

Celkově tedy solidních 5,5:2,5. I když se nepodařilo dosíci plánované remízy, smutní jsme neodcházeli (aby taky ano, když neodcházel skoro nikdo, protože většina lidí byla autem).

Jen z rychlíku pak okomentuji zápas druhé ligy

Začalo se klasicky prdelí (tzn. dvěma půlkami), tentokrát na prvních dvou deskách. Partie byly docela určitě nezáživné a hlavně daleko od mého postavení, proto jsem jim nevěnoval pozornost. Taky všichni zúčastnění se tvářili, že ví, co dělají, na kterýžto výhled jsem si nemohl vůbec zvyknout a definitivně jsem odvrátil zrak. Nuda, nuda – šeď, šeď a 1:1.

Pak skončily v rychlém sledu partie Radima Dostála a Matěje Kuchaře. Oba bez problémů a pěkně takticky potvrdili velkou elovou převahu – po dvou bodech pro nás. 3:1.

Za chvíli vyhrál i Kuba Chlevišťan. Svého soupeře hned ze startu připravil o nějaký materiál a výhodu realizoval jedna báseň, až jsme všichni doufali v nějaký kiks, aby se tak jasná záležitost trochu zdramatizovala. Kuba nám ale nic podobného nedopřál a zaknihoval bod.

Pak přišla velká chvíle Okeny, který si šetřil nabídku remízy právě na tento moment. Po zjištění, že je stav 4:1, vychrlil na svého soupeře nabídku remízy. Ten vděčně přijal. Jak zjistíme v dalších řádcích, Okena už nemůže za všechno, ale tento zápas nám vyhrál svou remízou právě on (a ještě jeden, pro někoho možná trochu překvapivý člověk, viz sumář sezóny v příštím článku).

Předposlední hru obstaral Libor Veselý. Na partii bych chtěl demonstrovat příklad nedokonalého využití lumíka v praxi, poněvadž pan Veselý dovedl nudné popotahování až do extrému, rovněž s diletantstvím to trochu přehnal. Jako pozitivum bych uvedl důsledné vyhnutí se výhodě, před čímž jsem v popisku metody varoval. Do příští sezony by to chtělo ale přeci jen trochu dopilovat, výslednou pozici totiž soupeř nemohl prohrát, ani kdyby chtěl (a po aplikaci lumíka určitě chtěl, tomu já věřím).

Nakonec si bod nechal Pavel Kufa. Při odchodu jsem zaregistroval, že stojí v lepší pozici, ale samotná výhra se uskutečnila až po uzávěrce tohoto vydání. Jeho partii jsem nesledoval, protože to stejně nemám ve zvyku, většinou vidím totiž na šachovnici jen bordel a jednoho či oba krále v centru. Ani počítání materiálu obvykle nemá význam, a jeho další tah skoro nikdy neuhodnu (pokud není možné něco obětovat), takže proč se obtěžovat. Jako jedinou bonusovou informaci vám tedy můžu nabídnout fakt, že mu před třemi týdny zemřela kočka (jak jsem citlivě zdůraznil i v předmětný okamžik, už nebyly mrazy, takže ho nemusíte zase tak litovat).

* Pokud se někdo dožaduje opravy nebo omluvy kvůli předchozímu či následujícímu textu, může své postřehy poslat na mejl trashcan@whatever.ru nebo zavolat přímo na +420 234 301 111 a povolaní experti na se Vám budou věnovat, případně poskytnou relevantní zdroje, ze kterých tento text čerpá.

Jedna odpověď na “Šachová neděle v Porubě a celkové zhodnocení sezony”

Napsat komentář