Shrnutí sezony 2016/2017

Je třeba předeslat, že jsem počítal při psaní s tím, že je jisté naše udržení v druhé lize. Protože však ostatní zápasy dopadly v náš neprospěch, naše udržení se odkládá až do posledního kola. Tato skutečnost mě však nijak nemotivuje k tomu, abych následující řádky předělal, prostě si tam domyslete skutečné hodnoty a neotravujte se zbytečnostmi. Pokud jsem cokoliv zakřikl, dávám od toho ruce pryč. Upozorňuji, že informace obsažené v článku mohu kdykoliv popřít.

Jelikož se sezona nachýlila ke svému konci a navíc mám psát bakalářskou práci, je načase zesumírovat jak letos probíhaly amatérské soutěže družstev v našem šachovém oddíle ŠK Slavoj Poruba.

Ve druhé lize se nám podařilo se zachránit. Tento blahodárný výsledek připisuji – jak jinak – sobě. Ve chvíli, kdy nám teklo do bot nejvíce, jsem se objevil na stadioně za řevu fanoušků já. Pojďme si to projít. První kolo – výhra s Dobrou. Hrálo se v Bílovci, já se účastnil krajské soutěže (výhra, jak taky jinak). Motivační pohled na mou hru a můj osobní dozor inspiroval k vítězství nejen náš tým, ale také hráče druhé ligy, navíc porazili našeho největšího konkurenta v boji o sestup, šachového giganta z Dobré u Frýdku-Místku. Kdyby extraligisti, kteří byli také přítomni neohrnovali nad „plebsem na třetí šachovnici v KS“ nos, nyní mohli v extralize pomýšlet na medaile. Toto opomenutí jim budiž výstrahou.

Ale pokračujme k tématu. Následovaly partie a zápasy, u kterých jsem nebyl přítomen. Shrneme si je jen heslovitě s výsledky v chronologickém pořadí. Orlová, Český Těšín, Třinec, Karviná. 3,5/1,5/2/3,5. 0. To poslední číslo jsou body do tabulky družstev, přátelé. Poté se oddílem začaly šířit zvěsti, že do Losin se nikomu nechce a tudíž je pravděpodobné, že se na scéně opět objevím já a auto mých rodičů s dálniční známkou. (Rodiče už ta dálniční známka na čele lechtá, hahaha. No, tak dále.). Při tomto vědomí se povedlo remizovat s Vrbnem 4:4. Velké Losiny – moje poloviční kobra, vzpomínáte? Soupeři spadl čas tah před časovou kontrolou. Bohužel ostatním se nepodařilo navázat na moje kvalitní vystoupení a rezultovala z toho jen další remíza 4:4.

Tatran Litovel, souboj slepého s jednookým. Týmem jistě ještě rezonoval náš výlet do Losin a všichni se již těšili, až spolu pojedeme do Uničova, což bylo bohužel o něco blíže, takže to znamenalo menší čas zábavy strávený v autě. Myslím, že tento fakt a nejistota, jestli do Uničova pojedou s kamarádem Jeníkem se podepsala na výkonu celého týmu. Zas 4:4 a třetí remka v řadě. Vzpomínaný Uničov. Pohodová výhra 5,5:2,5. Nevzpomínám si přesně, ale mám pocit, že rozhodující půlka, která převážila výsledek na naši stranu, byla ta moje. Zbytek soupeřů pak jen znechuceně nabídl remízy, i když jinak by určitě hráli dále. I kdybych si náhodou nevzpomněl přesně, je jedno, že to tak nebylo, protože to tak klidně být mohlo. No a konečně dnešní zápas s Havířovem. Výhra 6:2 v suchém triku, pod mým optickým bičem, kdy jsem bedlivě sledoval všechny partie (viz report v minulém článku). Konečná bilance je tedy taková, že při mém dozoru se udělalo 10 bodů z 12 možných. Při mojí nepřítomnosti usmolené 2 body z 18. Také není bez zajímavosti, že tým nejvíce strádal v době, kdy bylo dlouho po mé účasti v zápase a zároveň dlouho do mého dalšího účinkování. Viz graf. Co je v grafu, to je vědecky podložené. QED.

Hodnotit výkony ostatních nebudu, nerad bych tady někoho urážel a dělal peklo. Podotýkám, že já nezaznamenal jedinou prohru, polovinu partií jsem vyhrál a polovinu remizoval. Také jsem třetí v týmu podle procent, hned za dítětem štěstěny Macíčkem (jen o 2,77778% více; zaokrouhleno nahoru!) a podvodníkem Štuknerem, který vyhrál pouze jednu jedinou partii a od té doby už schválně nenastoupil (% se mi nechcou počítat).

Další soutěží, která se u nás hraje, je krajský přebor. Týmově k ní dlouhá léta přistupujeme jako k soutěži druhé kategorie a podle toho taky vypadají výsledky. Největší vinu bych tady viděl ve vedení soutěže, konkrétně tedy v tom, že nás nepřinutili KP brát vážně. Kdo by taky chtěl postupovat, když postupují dva týmy, což je skoro 20% šance a vypadá to dost nudně. Výrazně zajímavější je zde dát soupeřům náskok a pak bojovat o udržení. KP moc nesleduji, stejně jako většina normálních lidí, proto se v tom nebudu babrat. Vy byste taky neměli. Dále bych chtěl, aby vešlo ve známost následující: Jakákoliv souvislost mezi mou účastí a uhranými body je jen pouhá shoda okolností. Jediná zajímavá věc je, že mám 3/5 bez jediné prohry (s počtem výher adekvátním této skutečnosti).

Poslední soutěží, kterou si vezmu na paškál, bude krajská soutěž. 10 zápasů, 30 bodů, celkově 62,5 partiových bodů z 80 možných. Obrazně by se dalo říci, že jsme jako tanky ve středověku (v případě naší důstojné první-druhé desky Lukáše Klímy ten tank platí dokonce doslova, takový máme tým). Nejlepší výkon předvedl Jarda Čempel, 10/10 na druhé/třetí desce je úctyhodných v jakékoliv situaci. Velká elová převaha je sice na prvních čtyřech deskách setrvalý jev, díky němuž vyhráváme více, než leckterá kapela, ale i přes to si myslím, že výkony v souhrnu přes 90% je třeba ocenit. Z nižších pater je ještě třeba zmínit dalšího stoprocentního jedince – Vacose, který by mi opak jen těžko odpustil. Já sám jsem přidal 5/6 při jediné nule v sezoně, budiž mi to prominuto. Jinak hrál dobře samozřejmě celý tým, jestli chcete vidět statistiky se samými jedničkami (když to nemáte ve vlastním klubu, novoborští se dívat nemusí… Ano, vím, že tady žádní novoborští nejsou, ale pro formu) podívejte se, hlavně pak na mě.

Pro soupeře to musí být dost demotivující, takže bych se chtěl na tomto místě omluvit, že máme tak schopný a kvalitní tým, který je o tolik lepší, než jejich. Mrk, mrk. Možná by příští sezonu však přece jen stálo za to zvážit, jestli nám stojí za to, rozvracet „ekosystém“ soutěže starších pánů a neperspektivních mládežníků s jedním predátorem (tedy mnou) tak těžkými vahami jako jsou tři hráči s elem přes 2200. Na druhou stranu bych byl určitě nerad, kdyby si k nám soupeři jezdili pro body jako do pobočky Armády spásy.

A tímto vyčerpávajícím přehledem, který stejně nikdo nebude číst se loučím až do příštího roku.