KP: 1.kolo Jeníkovy postřehy

Dne 11.10. 2015 v 9 hodin započala nová šachová sezona. První páni na holení přijeli do naší „útulné“ klubovny ze Šenova. O předzápasovém zahajovacím ceremoniálu nemohu povědět nic, takže doufám, že hymna byla slušně zazpívaná a raut stál za to. Důvodem mého pozdního příchodu byly tentokrát rodinné důvody (mamka se zdržela v obchodě, protože paní Paličková dělala větší nákup). Už kdysi jsem psal o svém sebeobětování pro tým, a tak nepřekvapí, že i tentokráte jsem se odbyl rohlíkem s máslem, ačkoliv jsem mohl mít rohlík připečený na pánvi. Přesto, že jsem tuto rodinnou krizi překonal s velkým sebezapřením, nikdo z mých spoluhráčů výše uvedenou skutečnost neocenil a ještě se na mě při příchodu mračili. Pravda, asi jsem nemusel tak třískat dveřmi a svlíkat se, otíraje své svršky do všech okolostojících, ale místa bylo málo a měli se uhnout. Se zanedbatelným dvacetiminutovým zpožděním jsem tedy započal své dílo.

Svého soupeře jsem již kdysi jednou potrápil (tím, že jsem spotřeboval dvě a půl hodiny proti jeho 30 minutám a jemu ujel odvoz, jinak tehdejší prohra byla dost o ničem), tudíž jsem věděl, že mohu počítat s principiálním přístupem. Po pětiminutovém zamyšlení jsem tedy na jeho e4 odpověděl netradičním e5 a po Jf3 se na dalších pět minut zamyslel. Nakonec jsem se rozhodl uctít ostravské vystoupení Alexandrovcůruskou hrou (nebo obranou, už si nevzpomínám, jak tomu kluci říkají a odjinud info o zahájeních nečerpám). Bylo to ve vážné partii poprvé a byla to sranda. Asi v osmém tahu jsem soupeře svou zkušeností dokázal přinutit k tahu Kf1 a pak už to jelo samo.

Mezitím jsem se stihl rozkoukat i po místnosti a zjistil jsem, že všichni až na Alberta hrají nějaké zavřené nesmysly (poznal jsem tam jednu holandskou a pak nějaké budkoidní indické). Všichni stáli klasicky – nuda, nuda, šeď, šeď, jen já to měl dobrý. Zhruba ve dvanáct (nulanula SEČ) se začínal lámat chleba. Na první desce, kam jsem nedohlídl celý zápas krom úvodní kontroly, remizoval Dobrovolský s Paclem. Kuba se zmínil, že pan Dobrovolský stál slušně a pak obětoval zbůhdarma pěšce, tak při tom zůstaňme. Dále remizoval Luděk, jenž stál opticky trochu lépe, ale to bylo tak všechno. Dvoje bílé figury v suchém triku remíza, zápas se vyvíjel dobře. Tedy než jsem se podíval pozici Lukáše, který svou otevřenou pozici v touze po převzetí iniciativy včas nepřivřel a ztratil pěšce. Kompenzace našeho borce v podobě pasivní pozice s roztrhanými pěšci se ukázala býti nedostatečnou a po výměnách byl konec – 1:2. Vzápětí skončil můj soused, Lubor Oborný. S původní nudy se vyklubala poměrně záživná pozice, kterou ovšem oba plejeři zakončili sérií výměn a vzniklou koncovku už by měl problém vyhrát nebo prohrát kdokoliv.

Další v pořadí jsem skončil já, když jsem vyeskaloval svou drobnou výhodu až k zisku pěšce. K překvapení všech v místnosti jsem v časovce partii nejen nepohnojil, ale dokonce si na konto připsal další materiál a dokázal získat bod. 2,5:2,5. Hustý.

Pak jsem se jal balit figurky a šachovnice skončivších, korigovat svůj partiář, to vše doufaje v brzký konec zápasu. Po půlhodině škrtání v partiáři jsem při vzhlédnutí na dohrávající myslel, že mě omejou. Všichni hospodařili s časem tak zodpovědně, že dvojicím zbývalo v součtu vždy přes půlhoďky. Dokonce i Kuba zklamal a měl lepší čas než soupeř (což jsem ocenil připsáním několika nesmyslných extra tahů a přeškrábáním toho, co se dalo přečíst, aby při přepisování partií viděl, zač je toho loket).

Pak jsme všichni čekali, až to skončí. Už zmiňovaný Kuba měl figuru za pěšce, ale smrděl mu tam věčňák, takže bylo nad čím přemýšlet a rychlé ukončení nehrozilo. Víťa Pavera hrál jakousi jezdcovku, která nutně musela skončit dlouhotrvající remízou a pan Potomák proti Kolářovi hrnul pěšce do dámy (což taky není hned).

Za půlhodiny měli všichni na hodinách v součtu dvacet minut a jelo se dál. Víťa si nechal dát vidličku standardním způsobem, totiž po myšlenkovém pochodu, který známe všichni („Nesmíš hrát g4, dokud je na e2 jezdec – nesmíš hrát g4, dokud je na e2 jezdec – nesmíš hrát g4, dokud je na e2 jezdec – g4!!“). Pan Potomák měl stále zasmušilejší pohled a tak jsem očekával 1 bod, akorát mě zajímalo, jak to zaválí tentokrát, protože pozice byla čím dál jednodušší. Kuba se vymanil z věčných hrozeb, dobral piška a začal vystrkovat růžky, takže to vypadalo šancovně.

Za dalších šest hodin (nebo tak nějak) Kuba svého soupeře zmatil (ale viděl jsem to i já, takže kombinace to byla slabší). Tady jsem si říkal, že bychom mohli urvat 3 body, ale pak jsem otevřel oči a viděl Víťovy 4 figurky. Soulad si představuji jinak a materiální rovnováhu taky. Stejného názoru byla i naše kravařská akvizice. 3,5-3,5. Jako poslední dohrával pan Potomák. Ve věžovce s jedním pěšcem na každé straně byla jeho králi aktivita k ničemu a tak musel kývnout na nabídku ke smíru. 4-4.

Celková bilance dnešního dne je tedy následující: spravedlivá remíza, nevýrazné partie, bombastický report.

Nashledanou příště (vzhledem k mé reportážní morálce zhruba někdy kolem Vánoc)

Většina událostí a sem tam nějaká osoba jsou smyšlené, takže tak. Pokud jsem Vás náhodou ve článku urazil, pošlete mému otci sms ve tvaru: dobiti_kreditu_885383207_1000kc na číslo 909 06 09, on mi to později spočítá a dostanu zasloužený trest.

Jenda Jarolímů